STUDENÁ SCÉNA

Jan Opolský

STUDENÁ SCÉNA
Opona, jež je z brokátu, s šumem se lehce svine, ve prudké záři jevištní všecko je zcela jiné. Z životů hřmotně spějících zbývá jen plavná pěna, gesta jsou vírem slavnostním vysoko nadnesena. Krev není krví bijící, jest jenom lymfou chladnou, nevkusně pyšná odění na ztuhlá těla padnou. Tak jako z dálek nezemských lidský hlas dutě volá, náleží asi fantomu, člověku snad jen zpola. Bez vášní, jež nás stravují tak jako osud kletý, netrpí herci bolestmi, jsou jen jich interprety. Nahlíží měsíc do sufit tajemně jaksi schvělý, takže jsou oni v svitu tom tak jako zkamenělí. Úsměv i pláč jsou zmrtvěly. Výkřiky horké slasti,slasti tak jako v hrdle zalknuty při pádu do propasti. 16