BUKOLICKÁ

Jan Opolský

BUKOLICKÁ
Jak akord byl by udeřen tak slaboučký a libý a všecky tóny sytější jak před ním uhasly by, tak vůně lehce smíšená po dyanthu a rdesnu, jež zmarní smysl života, jej ukládajíc ve snu, se s jinou vůní pronikla, jež omamuje včely, již vřes jak píseň duchovou rtem suchým zaševelí. Jak v přidušeném trojhlasu směs vůně této vlavá – ve vzdech se vila úlevný, jenž bolest překonávápřekonává, a putovala nad luhy a nad potoky chladné, z nichž hořký závan řeřichy jí do trojhlasu vpadne. I tymián a smolnička i koriandr mdlící, jenž smilná živí myšlení jak lázeň se skořicí, své polotóny vložily do souzvučnosti její, však každá znící jednotka všech druhých omamněji. A potom háj, kde pinie jsou krví slunce tknuty, slz ručej smolných roníce jak slastmi probodnuty, sbor vlastních tónů slučoval ve včasném zrání plodů, jak může z prsou vězněných vlát prosba za svobodu. Ten akord, ač byl udeřen, víc nevyzněl v své délce, svůj zastavily stromy šum a traviny své stélce, i zatajila bystřina v své hrudi výdech čistý, pták, jak by hřích svůj zveličil, jej ztajiv mezi listy. I ustrnuly obláčky v svém bezútěšném plutí, zem jako sličná omdlelá, jež leží bez pohnutí a sluncem si být laskána a křísena být přeje a poznat vláhu šťastných slz i tíhu beznaděje. 35 A nyní slyš, jak ve flétně lká duše třtiny měkká, jak modlitba se rodící, s níž nevěřící kleká, jak lidské krve proudění a vykypění vřelé ve stálou touhou trýzněném a zcitlivělém těle. A nyní, slyš, jak ve flétně, když zvedne se k rtům Pana, snů převyšuje tesknotu zlá vášeň obávaná, jak dominují plameny nad září touhy trudnou, v nichž sny, jež měly něžnost duh, tak plápolavě rudnou. A nyní, slyš, jak ve flétně sten smyslný je zrozen, jsa nakypěný rozkoší jak hojnou šťavou hrozen a Pan polkrytý v ostřici svou oživenou flétu jak zasvěcuje smilnostem a vznícenému létu, a jednu z dryád nejsladší a z Basaridek lesa, jež slastí nad svou nahotou a rujným tělem plesá, jak uchvacuje žádostně, v svém sevření ji dusí, kol paže své si ovinuv vlas její plavorusý, svých zubů otisk zanechav a popleniv ji dravě, až serval z růží jezerních i věnec její hlavě. 36

Básně v knize Čtení z hvězd a obelisků: