JUDEA

JUDEA
Tak málo stínu jest pod jalovci a tisy, kraj sváhlý Cenereth se v žáru tetelí a stopa sytých snů nad vinicemi visí, stav sladké mrákoty jak v smyslech utkvělý. Fík, růže, terebinth svá aromata sejí a medem plodův svých je provanutý sad, tok svatých vod se stále pomaleji zdá nížinami valně uplývat. Je nebe zářící, jsouc z azuru a mědi, spěž plamenná jsou nahé krky skal, zrak umdlený tu v žároviště hledí, jak v světel zdroj by zraněn pronikal. Jen obzory jsou vyssáté a zbledlé, jak z touhy tvé jen přídech byl by vzatvzat, a svěží chladnost vody v napajedle zdá ze mdloby se parné vymykat. Třtí, síť a rákosí je bez ševelu zcela, ryb plýtev stříbrná dnes tůně nezčeří; stan tu a tam se nezvichřený bělá jak motýl usedlý v trav husté kadeři. A těká bezcílně tu bílé stádce bravu, skot těžký, poklidný tu rousá pastvinu, 38 had, jiskře záhadně, svou tyčí z písku hlavu, jsa hříšně lichotný stem zrádných odstínů. Jsou ženy pastevců tu opojného zdraví a moci smyslné jak černé večery, chtíč s mužů na ženy jak vítr věje žhavý, slast jejich zanítiv a smysly veškery. Tu kane s obětišť krev kozelců a volů, zní v kvasy opilé ryk trub a cymbály... Dlí Jahve přesilný tu se svým lidem spolu, kde květy rozkoše v plod sladký uzrály. 39