V GALERII

Jan Opolský

Je strašné ticho rokliny I ticho jam a dolů(J7f) kde těžká bázeň s úžasem jdou ruku v ruce spolu(J7f) Je smutné ticho chrámové až závratné a vonné(J7f) ve chladných vírech bezšumných kde lidská mysl tone(J7f) Je strašné ticho žalářů a podzemí a hrobek(J7f) kde sláva hrůzou předčena Jeť její dvojnásobek(J7f) Však míry ticha lichy jsou a v pojetí svém marny(J7f) neb pouhopouhé abstraktum je ticho obrazárny(J7f) Čím více forem životních jež do obrazů vklety(J7f) tím jemněj v mlýně věčnosti prach ticha rozemletý(J7f) Vždyť šla tu jaksi dvojí smrt a dvojí život cenný(J7f) těch bytostí jež tvořily těch jež jsou zobrazeny(J7f) Tak lehce vejde ticho v hruď jak přeostřená dýka(J7f) když soumrak padá do sálů kde není návštěvníka(J7f) a v širé okno barokní jež valem formy ztrácí(J7f) když uchýlí se červánek a trpně dokrvácí(J7f) Pak jako fluid zásvětní by zdál se z věcí stoupat(J7f) jak skrytý život imortel a buzení jich poupat(J7f) jak odestření závojů jež halí formu strohou(J7f) V tom tichu klíč všech myšlenek v něm také uzrát mohou(J7f) Ach jaké ticho Jaký taj Kam duše nyní vkročí(J7f) je v puklých rámech slyšeti jak tepou červotoči(J7f) a na hodinách nicoty jak ručička by malá(J7f) své značky které smetá čas zas pracně vyrývala(J7f) Jsou zlatolišty pohaslé mdle v soumraku se třpytí(J7f) jako když ještě mroucí rty se snaží promluviti(J7f) v těchto rámech vězněna jsou plátna věkem siná(J7f) je na nich prach jenž vířil kdys a vyschlá pavučina(J7f) Jsou v těchto rámech vězněny též bytosti jichž těla(J7f) své všecky fáse výkvětu i odumření měla(J7f) Hle dávný přídech života zas obnovený chví se(J7f) ve pleti sluncem zvroucnělé a v svalstvu Adonise(J7f) jež celé jako ze spěže se vnitřním ohněm nítí(J7f) je možno bílou Venuši mu slastmi udusiti(J7f) Jak parné ticho rozptýlil tu Rubens po jich loži(J7f) Co lidského dal člověku dal bohu co jest boží(J7f) Na masa bílá bronzová své soumrak stíny stele(J7f) je slabší ruka tvůrcova než ruka ničitele(J7f) Co hořelo to zalil chlad V čem byla krev to siná(J7f) tmou záhubnou je vyžrán klín i prsa Venušina(J7f) Dál obraz dcer je Lothových jež zkáza města mine(J7f) jsou zbožnější než zdá se ti však krásnější než jiné(J7f) že jihorýnský mistr sám jenž maloval je váhá(J7f) zda učinit z nich světice či pokušení nahá(J7f) a jeho štětec neklidný se skloní k versi druhé(J7f) Jen vzplaňte krásné židovky než v solné sloupy tuhé(J7f) vás pomsta boží promění a krásu vaši zkruší(J7f) vy máte těla opojná však Jahve žádal duši(J7f) Tma přichází a usedá na snědé vaší pleti(J7f) šer této síně poznovu vám dává zkameněti(J7f) Na další malbě jejíž stín je zdánlivě pln zrady(J7f) zří zesmutněle Dálila a spoután Samson mladý(J7f) Přespříliš mnoho tajných sil v tom obraze se zračí(J7f) jsi zbaven obří síly své ty důvěřivý spáči(J7f) Lest podlamuje odvahu a slast tvou sílu loupí(J7f) čas velmi dlouhý uplyne než zakymácíš sloupy(J7f) než na lví tvojí palicí zas rusá hříva vzbují(J7f) a vybiješ své pochopy již dnes tě obstupují(J7f) Je štíhlé hrdlo Dalily a plece její bílé(J7f) ve strašném tichu Samson bdí a teskní po své síle(J7f) Pak temné tu jsou obrazy kde pijáci a žráči(J7f) se stolu žití hltají co hrdlo jenom ráčí(J7f) svým vlastním tukem zalklí jsou a oplzlostí skleslí(J7f) a čistá touha ani rys jim v tváře nevykreslí(J7f) Čpí vinné splašky zakyslé a nezhryzané kosti(J7f) a zvláštní tupý mrtvý stesk je v jejich opilosti(J7f) Snad fatum za ně pozvedá do výšky pivní džbány(J7f) a pouze vnitřním temnem svým jsou smysly zaměstnány(J7f) Až padnou jak by podťal je Dech animální hustý(J7f) se do ticha zdá vycházet jich umlklými ústy(J7f) A jiný obraz zátiší Dva bažanti a pávi(J7f) v jichž chladných barvách rozlito je celé moře slávy(J7f) I stolní ryby měňavé se stříbrnými boky(J7f) jichž pohled ač je záhadný je kalný nehluboký(J7f) I otevřené ústřice A poustevničtí raci(J7f) jež hloubka mořská jako klíč k své záhadnosti vrací(J7f) A potom haldy ovoce Jas citronů a višní(J7f) tíž hroznů vzácnou krví svou jež v přísvitu se pyšní(J7f) Pel sametový přejemný jímž povrch oliv tmí se(J7f) jak vzácný poklad rozložen na křišťálové míse(J7f) v zelenavých skleničkách je saarská réva bledá(J7f) v níž topas žlutý rozptýlen jenž rýžovat se nedá(J7f) ač perlí se a nadnáší a živoucností kmitá(J7f) však se soumrakem nastalým jsou všecka vidma smyta(J7f) Pak už jen ticho strašlivé to ticho jam a kobek(J7f) kde hrůza slávu překoná jsouc její dvojnásobek(J7f)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1633. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÍZRAK. (František Soldan)
  2. TICHÉ LESY (Jan Opolský)
  3. VIDINA. (Růžena Jesenská)
  4. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  5. Ty měkké melodie... (Julius Alois Koráb)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. HARAKIRI (Arnošt Procházka)
  8. MODLITBY (Arnošt Ráž)
  9. Mori! (Xaver Dvořák)
  10. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)