PRÁZDNÝ CHRÁM

Jan Opolský

PRÁZDNÝ CHRÁM
Střed světa zde, kam osy věčna spějí, kam cílí vahou svou i rozmach prostoru, loď němá jest a mrtvy hloubky její a bez pohybu ruce z mramoru. V dech atmosféry prochladlé a dymné se kalich ticha napřímil a zved a mrtvé vlny lehce odnesly mne kams mimo kvapící a lomozící svět. Jen v mezitónu odeznívá tichém před okny bledý, chromatický svit, jsa nezkrvaven živoucnosti hříchem, jsa stále mroucí, nikdy nevyžit. A vání éterné, kdož o pomoc tu vzývá, v šat hořký duchovní ho úzce zahalí, žal jeho uzavře za neproniklá zdiva, jež jako hory by zde příkře vyvstaly. A hrozná tišina v své výrazové síle buď zhojí zázračně neb zlomí, zabíjí, je asketicky všecko pohynulé, strouc kolem ledovou a modrou glorii. Já zkouším šeptati, však v hrdle se mi tají řeč marně tvořící a v sobě zmatená, na rtu mi slova schnou a shasínají, hruď nemohoucně jenom zasténá. A ten můj ston, jenž pod apsidou mizí, jak ústil do prázdna by přečištěný proud, jest moje modlitba a význam její ryzí, jenž ke trůnům se snaží proniknout. 67 Bez davů profanních v té prázdnotě je čisto, jen truchlí drobné krvácení svic, žal z míjení, žal z pouti na nejisto do ztemnělosti chrámu vnášejíc. Však v kterém ohnisku se jejich záře stýká? Jak dlouho budou plameny ty mřít? Jsou zesláblé to zraky mučeníka, jež nemohou se ještě uzavřít. Ve strašné výšce kdes je klenba modrá, němá, tak vypjatá, až hlavu omámí, ni svítání, ni shasínání nemá, vždy pobita jen řídce hvězdami. Má chladnou nádheru,nádheru jak opona, již spustí před lidským zrakem nezbadaný svět, jak bledé lotosy v ní hvězdy mohou růsti a v temném indychu se extaticky chvět, Toť mrtvý baldachýn, jenž nevzdouvá se váním, tvých těžkých myšlenek jen kryje vězení, ty nesmíš zvěděti, co utajeno za ním. Jsme prokleti, či budem spaseni? A sloupy vinuté, jež tuto klenbu ženou do výšin sakrálních, kde vane boží dech, jsou nezkojeny výškou dosaženou. Má sen tvůj hloubku, aniž by měl břeh. Spíš k smrti připrav se a uzavři se bolu, jak balast odvrhni svůj malicherný žal. Má mrtvý Bůh snad proto aureolu, že trpěl tak. Či že tak miloval? 68

Básně v knize Čtení z hvězd a obelisků: