ZAS PŘIŠLY JSTE...

ZAS PŘIŠLY JSTE...
Zas přišly jste, ó večery vy snivé, vy blahé chvíle pohádek a dum, zas chýlíte se dlouhé mlčenlivé,mlčenlivé jak staří známí k lidským příbytkům. A staré kouzlo, stará něha tklivá zas roste v srdci vaším příchodem, zrak v myšlenkách zas v sněžný kraj se dívá, a duše dumá, dávným jata snem. A je tu všecko, jak to bylo v loni: U kamen dědouš, v klínu vnoučata, a hoši známí škádlivě se kloní nad zrůžovělá, smavá děvčata. A hospodář pod lampou vážným hlasem čte v kalendáři lásky tesknou zvěsť, čte s námahou a pokašlává časem, tu jasní tvář, tu zlobně svírá pěsť – – A v šerém bytu tichnou šepty, šprýmy, bez hlesu dívky derou peří dál, vše naslouchá – – – Za dveřmi zamčenými, slyš! – jakby kdosi slabě zavzdychal... Však ticho zas. – – Jen vítr krajem skučí, tak úpěnlivě, šílence jak hlas – – a bytem vážně hodin ťuky zvučí, a přes vše v dálku dumný chvátá čas. – – – 32 Ó, je tu všecko –: pohádky a báje, smích, hovor, šprým kol stolu u peří, teploučké byty, zadumané kraje, u kamen děd, a Pozor u dveří, sny vábivé, Amora tajné sítě, úkradmé šepty, zraky planoucí, je kmet, je muž tu, je tu jinoch, dítě, sen dnů těch vzrůstající, hynoucí, babičky vetché, pouhý dech a pára, a statné ženy, matky synů, dcer, se chladem zimy vnadné kouzlo jara, červánky jitřní, dumný podvečer – – – A vše a vše, co v chvílích těch se kryje, zas jásat vidím, dumat, plát, se chvít, a vše to kouzlo, chvil těch poesie jak chtěla by se ve mně v píseň slít – – A cítím maně, srdce mé jak jihne, a ze hrudi jak mizí dnů těch chlad – – – Má píseň zní, však slovy nepostihne, jak mám vás z duše, snivé chvíle, rád! 33