LVII. Já chtěl milce své dáť malý dárek,

Jan Duchoslav Panýrek

LVII.
Já chtěl milce své dáť malý dárek, Já chtěl milce své dáť malý dárek,
 i vyňal jsem srdce ze své hrudi; srdce mladé to se rozplakalo, že je rozum můj už z domu pudí. „Nech jen, nech jen, nedělej si výloh,“ řeklo ale děvče cvičené. Nyní nevím, proč je nepřijalo – či snad chtělo srdce pečené?!... 59
Básně v knize Písně z hladu:
  1. I. Život náš je stálý boj,
  2. II. Ať jiní pějou u večer
  3. III. Na všem, na všem času zub,
  4. IV. My máme leccos: v horách hlad
  5. V. Já vlasť svou drahou miluju
  6. VI. Jak krásná ctnosť je hostinství
  7. VII. Buď v světě dobrák nejvěčší
  8. VIII. Duch lidský mnoho žádá si,
  9. IX. Byl v zemi české jednou čas,
  10. X. Vy, děti, denně za Němce
  11. XI. Znám já jednu mravnou knihu,
  12. XII. Rozloženy jsou práce mé,
  13. XIII. Naši staří říkali:
  14. XIV. Černooká Hanička
  15. XV. Co lidé mají na lásce,
  16. XVI. Teď celý svět je realným
  17. XVII. Co člověk navyk’ v mladosti,
  18. XVIII. Co platen lidem tvrdý chléb,
  19. XIX. Lid dělá mi tu výčitku,
  20. XX. Jen humor, synu, neztrácej
  21. XXI. Ve světě málo lásky zříť,
  22. XXII. Počkej, děvče, přijde doba,
  23. XXIII. Nechť žijou klepy na světě,
  24. XXIV. Co je láska? – Srdcí dvou
  25. XXV. Juž nedivte se slavíku,
  26. XXVI. Naši básníkové –
  27. XXVII. A ještě nejsem rozhodnut
  28. XXVIII. Juž dlouho v mysli přemítám,
  29. XXIX. Z nás ještě může něco býť,
  30. XXX. Že bych snad se přecenil,
  31. XXXI. Když, krásné oko, v tebe zírám,
  32. XXXII. Moje milá zpívá:
  33. XXXIII. Na tě myslím, když se tisícové
  34. XXXIV. Já beru pořád ustinky –
  35. XXXV. Daleko mám, daleko
  36. XXXVI. Je divem Ti, má milenko,
  37. XXXVII. Ty’s krásná jako růžička,
  38. XXXVIII. Že ustinky tak chutné jsou,
  39. XXXIX. Jdu od ní zcela rozechvěn
  40. XL. Když jsem se loučil s milenkou,
  41. XLI. Rád bych k Tobě, děvče, letěl
  42. XLII. Pod oknem ptáci skřehlí v davu,
  43. XLIII. Byl jsem tázán, které as
  44. XLIV. A má-li píseň některá
  45. XLV. Lidské srdce se jak sirka
  46. XLVI. Chtěla na mně pořád věděť,
  47. XLVII. Já milenku měl krásnou, mladou,
  48. XLVIII. Vy věrnosť stále hlásáte
  49. XLIX. Můj přítel chudák umírá –
  50. L. Zas k novým písním zasedám,
  51. LI. A byť i na vás, koketky,
  52. LII. Ba ještě toho lituju,
  53. LIII. Měla svatbu, nevěrnice! –
  54. LIV. Květe v stínu kopřivka,
  55. LV. Ptali se jí, co mi vzkáže,
  56. LVI. Potkal jsem ji, jak se vedla
  57. LVII. Já chtěl milce své dáť malý dárek,
  58. LVIII. Ba ještě na to vzpomínám,
  59. LIX. Já poznal lásky trpký bol
  60. LX. Ó blaze tomu básníku,
  61. LXI. Jen pokrok rychlém ve běhu
  62. LXII. Jak as ten pěvec vypadá,
  63. LXIII. Co je láska? – Krmě vzácné,
  64. LXIV. Já vodou kvítek zalévám,
  65. LXV. My, jenžto v světě sloužíme
  66. LXVI. Mé srdce tvrdne víc a víc,
  67. LXVII. Na nebi každá hvězda je
  68. LXVIII. Duch lidský dřív, než vtělí se,
  69. LXIX. My poznali se bloudící
  70. LXX. Vřelou jevím sympathiji
  71. LXXI. Ne každý kvítek vůni má,
  72. LXXII. Ba ten je stoik nejvěčší,
  73. LXXIII. Jsem student – ptáček ve hnízdě,
  74. LXXIV. Tak málo v světě pánů je
  75. LXXV. Chudáčkové! Jak se báli
  76. LXXVI. Má lépe, kdo čas předběhl,
  77. LXXVII. „Co mám dělať se svým srdcem,
  78. LXXVIII. A pak-li se mi nepoved’
  79. LXXIX. Mé písně jsou jak obrázky,
  80. LXXX. Nechvalte, pěvci, slavíka,
  81. LXXXI. Když podívám se na měsíc,
  82. LXXXII. Děkuju Ti, o bože,
  83. LXXXIII. Mne neobtížil mrtvý spleen,
  84. LXXXIV. Na luně David žalmy své
  85. LXXXV. „Beze vůně, beze chuti,“
  86. LXXXVI. Když v jámě lvové Daniel
  87. LXXXVII. Uč čísť se mezi řádkami!
  88. LXXXVIII. Já nechci mnoho příznivců
  89. LXXXIX. Ač se najdou velcí odpůrníci,
  90. XC. Nevěřte pěvcům na slovo
  91. XCI. Časem v tváři drsnaté
  92. XCII. „Míň lásky, věčší výbavu,
  93. XCIII. Jak krásný prý je máje čas,
  94. XCIV. Jeť všechno marnosť na světě,
  95. XCV. Písně, drobné kvítky
  96. XCVI. Ten moudrý, tichý, dobrý lid
  97. XCVII. Komu se nelíbí
  98. XCVIII. Ještě bych tak leccos pěl
  99. XCIX. Mne omrzel juž celý svět
  100. C. — — — — — —