Král a vlast nadevšecko Cžechům.

Král a vlast nadevšecko Cžechům.
Pro Krále a vlast vždy dáti Hotovi jsme život, krev. Nevíme, co jest se báti, Nepřátel když hrozý hněv. Král a vlast jest naše heslo, Když jdem v boje krvavé; Věrnost, vedoucý nás veslo Jisté, v bouři hltavé. [8] Král když volá, vlast když trne Rychle třepícý co blesk; Z všech stran mužný Čech se hrne, Z hor až hlouká zbraně třesk. Čech sy nedá krále bráti, Nezměnlivý v věrnosti; Ani drahé vlasti dráti, Smrt spíš volí s radostí. Jako drak když zrada syčí, Hulákají hromové; Strašně vyzáblá smrt řičí, Pevně stojí Čechové! Jako pere vlnobití Do skal vztekem zuřivým, Čech pak chvátá ku pobití, Hřímá hromem smrtícým. Skusyl naše ostré meče Divý zpohanělý Prus, Nemoha snest kruté seče, Tam, až kde se rodí Rus*). Jako mračna vojska strašná Přes doly a přes hory, Jen co ovec stáda plašná Honil Žižka s Tábory. ——— *) Když Přemysl na víru křesťanskou obracel Prusy. [9] Rekové se v outěk dali, Každý padl pevný hrad; Zavzněloli: „z Čech se valí Hrozný Jiří Poděbrad!“ Marchpolské jsou svědkem pláně, Od Karla co vedeno; Naše – v hrozné Frankům ráně Dokázalo rameno. Chlumské svědčí tmavé bory, Jaké pejchou přepité, Práchnějí tam strašné zbory Naším mečem pobité. V přestrašlivé Lipské době, Valem kde smrt dávila, Věčně stkvícých věnců sobě Naše mužnost dobila. Věčně slavní budou dnové Skrz Helvetské doliny, Když se hnali naši lvové Na Žampanské roviny. Kam se hnuli osvícení S námi naši Karlové, Chvěli hrůzou poražení Nepřátelští orlové. [10] Naše činy osvědčují Skály, které smáčí Reyn; S podivením oslavují Města, v kterých hučí Seyn. Pro Krále a vlast vše dáti Touží, chvátá věrný Čech! První v lítém boji státi, Ohnivý jest jeho spěch. Král a vlast ať věčně žije, Pro ně hoří plamenem Čech, a nepřálele zbije Zrádné věrným ramenem! Po všem světě zahřmi hlase, V nás že vždy vře česká krev! Vlast a Krále v každém čase Hotov bránit že náš lev!