8. Byl jednou čas, kdy tabák býval stíhán,

Ranko Petar

8.
Byl jednou čas, kdy tabák býval stíhán,
Byl jednou čas, kdy tabák býval stíhán,
kdy dýmka byla pravým komínem, když škůdce nešetřil ni zlobzlob, ni příhan, kdy troubel největším byl zlosynem.
Však ten čas minul. Nepříznivá doba v prach zašlápnuta věků kročeji, a tabák stal se volným ze paroba a splnil kladenou veň naději. Však juž juž nebe opět jedním mrakem, a z černých oblak prší monopol, genius kouře pláče nad kuřákem, jenž smutně hledí k němu na topol. „Dan, jenom daň!“ ho hučí v šíré světy, „by schodky naše byly ukryty, sic vypovíme z říše cigarety a dýmky budou krutě pobity!“ Však krovy mraků probleskuje slunce a věští slávu příští tabáku: neb čím by svět byl, maje zlata unce, když neměl by svých slavných kuřáků? (Dle Jablonského.)
13