Dozvuk.

Dozvuk. /Nad Leistenerovými kuřáckými písněmi*)/
Hoj, chrlila jsi modré dýmy a rudým žárem zašlohlas, když, dýmko drahá, naše rýmy se zmohly kdesi na ohlas! A rozkošněji z tebe šlehlo,šlehlo než z perlí tajin jezera, kdy zvědělas, mých vtipů jehlo, že pán bůh dal ti Leistnera. Ó zvolal jsem, teď, drahá lulko, svou slávu sama nahlídni: v kuřáckých písních, žití půlko, jsi octnula se ve Vídni. ((( *) Redakce „Palečka“ píše v č. 17 ročníku V. (r. 1877): „Ve Vídni kdes vyšly „Humoristické,Humoristické i vážné originální básně E. Leistnera“Leistnera‘ co nejvhodnější dar k vánocům. Nepovšimli bychom si toho ani, kdyby německá kritika nepřekypovala chválou o těchto „originálních“,originálních‘ básních, mezi kterými našli jsme dost „originálně“,originálně‘ zpracovaných starých anekdot; originálním zůstanou přece však jen pěkné „kuřácké melodie“,kuřácké melodie‘, uveřejňované v „Palečku“.,Palečku‘.“
32 A Vídeň, to je velké město, to nelze koupiť za vindru; v něm panny kynou jako těsto, v něm Leistner chodí v cylindru. A co mne těší z jeho písní tak slaďounce, tak velice: že vystrojil je – bozi přísní! – co doutníkové krabice. Ó který kuřák není pitom, teď čta je neví, holenku, zda kouří ještě tabák přitom, či Leistnerovu myšlénku! Však byť se, lulko, Němce rtoma víc chvalozpěvů rozneslo, my zůstaneme pěkně doma – proč práti s ním se o křeslo?... 33