VI. Tak pravíc na hvězdu se proměnila,

Gustav Pfleger Moravský

VI.
Tak pravíc na hvězdu se proměnila, Tak pravíc na hvězdu se proměnila,
Za paprsk dlouhý skryjíc svoje vděky. Přesladkou vůni snášel zefýr měkký, Když podoba ta v zář se rozpustila. Tu velké změny duše v sobě čila; Neb svatých zpěvův v původ předaleký Znořivši žár svůj horoucí, na věky Své všecky síly zpěvu zasnoubila! – Tu slavíkův kol hymny hlaholící Mne probudily z čarovného ze sna: Tam vidím hvězdu – zlatou večernici; Zde lyru zvučnou ruka třímá třesná, Jež na pažiti leží dřímající, A kol ní v květech růžných vzešla Vesna.

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský