ZTRACENÝ ŽIVOT.

ZTRACENÝ ŽIVOT. In inferno autem quis confitebitur Tibi? Job. Přijde noc, kdy nikdo nebude moci pracovati. SLOVO.
Dnes, kdy jsem překročil svůj zenit, mně začíná byt líto života. Co tam, to tam. Nic na tom nelze změnit. K neznámým dálkám vesmír kolotá. Vzpomínám řek a jezer v hoři, v jichž vlnách chladných jsem se nekoupal. Mně teskno po třpytu a hrách všech moří, na jichžto ňadrech jsem se nehoupal. Mně líto nepřístupných temen, a šachet stříbrných a starých měst, mně líto pralesů a pestrých plemen, kam nedospěl jsem za svých bludných cest. Mně líto slavíků a laní, co do prázdna své lásky lkali žal, mně líto orkánů a lvů a saní, jichž strašný hlad jen v hluché pouště řval. Mně líto bitev, vodopádů, jichž vřesk a rachot minul duši mou, a nocí měsíčních jak v eldorádu, v nichž nehloubil jsem rosnou lučinou. Mně líto letních jiter zlatých, že zaspal jsem jich ptačí koncerty, 62 mně líto snů je grandiosně vzňatých, jichž dosníti jsem nesměl v době puberty. Mně líto synů věd a Musy, s nimiž jsem nemoh slova vyměnit, a líto mi i demagogních schůzí, kde na lůzu sem nemoh zuby vycenit. Mně líto básníků a vědců, jimž nemoh jsem své lásky službu přát, mně líto je všech mudrců a světců, jichž po tajemství žití nemoh jsem se ptát. Mně líto je všech krásných zraků, do nichž jsem neponořil očí svých, mně líto je všech dobrodružných mraků, jež odlétly do končin mystických. Mně líto klášterů všech dumných, v nichž k meditacím jsem já nesedal, mně líto svatých mší a bohoslužeb šumných kde lidu zpěv strop chrámu nadzvedal. Nesmírný hlad má tělo moje, nesmírnou žízeň smysly mé, nesmírnou touhu duše, bez pokoje, nesmírnou lítost srdce zlomené. Pro mne byl stvořen čas i věčnost a celý svět i vírné moře hvězd. Co zaspal jsi, to spolkla Nekonečnost – a navždy ztracen ten, kdo mrtev jest.... 63