V ZAMYŠLENÍ.

Karel Dostál-Lutinov

V ZAMYŠLENÍ.
My všichni jdeme životem jak lanem – nade smrtí, pod námi čeká moře, zem, až kosti naše zdrtí. Nač, prosím tě jen, stoláři, kolébku robíš děcku? Nač, panno, chvátáš k oltáři, sníc v muži krásu všecku? Nač plují plavci v cizinu, nač André letí k výši? A, když i já s ním zahynu, nač ty své verše píši? Svět celý chví se nad hrobem, kdys do hlubin se sřine – a proto křídla! křídla sem, bych vzletěl k hvězdě jiné! 4. 1. 1899.
76