KOLEJE.

Karel Dostál-Lutinov

KOLEJE.
Píseň kolejí zvoní a zuní, vždy po nich šílené vlaky duní, vždy vedle sebe běží – nikde shledání. Jen ještěrka svěží, jež od jedné k druhé se přehání, přenese plachý pocel – a vlaky zas duní a funí – Kolej slyší svou sesterskou ocel – tak dálnou, ač blízkou tak u ní. 78