SOLUS.

Karel Dostál-Lutinov

SOLUS.
Přítel se ztrácí za přítelem, a brzo budu státi sám. Co poslední mám, ještě dám. Jak Daniel jsem v kruhu šelem. A přece s tvrdým, stojím čelem. Ty spády osudu já znám a jeho hrám se usmívám: Mám divou rozkoš v činu smělém! „On blázní!“ slyším se všech stran, „on sám se vrhá v záhubu! Opusťme jeho palubu!“ Kdo třese se, nech stát můj stan! Já vím, kam jdu. Znám novou zemzem. Tam pluji s bratrem Kolumbem. 9. 10. 1911.
96