báseň bez názvu

Václav Jaromír Picek

Nediv se, můj pane mocný, Že jsem ladil harfu svou, A že právě Českým zpěvem Silně se má ňádra dmou; Český zpěv je hlahol s nebe, Jejž Lumír měl za poklad, Jímž „pohýbal šíré vlasti“ I posvátný „Vyšehrad“. Jak se orel v slunci kochá, V jemné rose něžný květ: Čechovi tak zpěv je vítán, Vítán krásný zvuků svět. Slovan v zpěvu, kdyby mohl, Slastí by se rozplynul, Slovan kdyby zpívat nesměl, Hořem by snad zahynul. [V] Slovan žije v dvojím světě, On má dvojí krásnou vlast, Kromě zemskou – vlast má zvuků, V té je král, v té může vlást. Když se v zemském světě trápí, Hledá v druhém útěchu, Slza ještě v oku visí, A již tvář je v úsměchu. Když i v želu Čech si zpívá: Jak nemá znít varyto, An má v ňádrech blaho míru, Blaho vlasti ukryto? – Tak já blažen, syn jsa Český, Bratr Slovanů co hvězd; Blažen, Tvá že, Pane, vlídnost Mocným pro mne štítem jest. Pod tím štítem hvězdojasným Nepřestanu písně pět, Nepřestanu vlast svou slavit, Jenž je pro mne celý svět. Jí se budu stále kořit, Jak to sluší Slovanu; Nad hrobem až lyra praskne, Pak jí zpívat přestanu. [VI]
Obsah.
Mé písně 3 Vlast a láska4 Vlasti5 Slasti lásky6 Pomněnky7 Příchod Čechů8 Štěstí9 Pramen písní10 Na dušičky11 Slza lásky13 Žel vlasti14 Jí15 Slovan16 Mladý cikán18 Ranní modlitba otcova19 Sirotek20 Spokojený zahradník21 Máje23 Na Krkonoších25 Nedůvěra26 Přítel27 Česká země28 Vlastence29 Tři květy30 Vltava32 Milenec v nejistotě33 Na hvězdy34 Zpěvné Čechy35 Minka a včely36 Vojín kmet37 Láska, žárlivost a přátelství39 Hlídač mladý40 Útěcha42 Naděje43 [VII] Poutník u jezera44 Noční píseň poutníka45 Čechoslovan46 Na mladost47 Dívka k zapadajícímu slunci48 Smíření49 Matka vlastenka50 Slovíčko ,nikoli‘52 Matce53 Setkání-se v cizině54 Češka55 Památka Chmelenského56 Večerní na Vltavě58 Pravý domov lásky5859 Pěvcovo loučení60 Lhostejník61 Věrná milá63 Kouzelný proutek65 Přání66 Hvězdy67 Polednice68 Pošta70 Společná 71 Oči panny72 Violinka73 Truchlící sestry74 Modré oči75 Naposled!76 Vyhlídka77 Dobrou noc!78 Svítání79 Má touha80 Pěvcovo žití81 Půda vlastenská82 Veselé skonání83 Prosba84
[VIII] PÍSNĚ.
[1]

Jako ne všecky včely med snášejí, nýbrž tyto vosk, druhé zas med, jiné zase mateřské své sídlo před nepřáteli chrání: tak také my náš přemilý jazyk tím samým způsobem připravovati musíme, chceme-li dojíti cíle.

Bohuslav Koloušek.

[2]

Kniha Písně [1] (1847)
Autor Václav Jaromír Picek