Věrná milá.

Václav Jaromír Picek

Věrná milá.
Vyšlapuj si můj Jeníčku Vesele, vesele, Jak by bylo posvícení S neděle, s neděle, Však ty sobě v brzké době Ještě rád zapláčeš Na mém chladném hrobě. Panen jako krev a mléko Na sta je, na sta je, V jich však srdci věrná láska Nezraje, nezraje; Jsouť co růže, kde si může Každý motýl hravý Ustlat sladké lůže. Láska má však čistá je co Lilie, lilie, Ana večer všecku vůni Vylije, vylije; Než ty lásky neznal’s hlásky A radš srdce hledal Tvrdé jak oblásky. 63 Nač jsem pletla z rozmariny Věneček, věneček, A nač tobě vyšívala Šáteček, šáteček, Když my spolu nikdy k stolu Nesednem co svoji, K mému nyní bolu? Což ti platni čtyři vranní Koníci, koníci, Když se starší nesvezeš mne Družicí, družicí? Svezeš Hannu, věrnou pannu, Ku kostýlku, kde je Slyšet s věže hranu. A ty také můj Jeníčku Milený, milený, Nebudeš vždy jako javor Zelený, zelený, Také tebe někdy nebe Povolá, – pak budem Spáti vedle sebe. 64