KMET VLASTENEC.

Václav Jaromír Picek

KMET VLASTENEC.
Že spatřil světlo jsem nebeské, Kde vy téžtéž, bratříbratří, žijete, Čest otců z ust že matky české Rozhřála mysl dítěte; Že já cit děcké touhy, lásky Českými jen jevíval hlásky: To slast je má, to slast je má, Již vděčný jen syn vlasti zná. Že jsem v jarosti své kvetoucí, Když v světě stál již mládenec, Svou lásku obětoval vroucí Vlastence jen co vlastenec, Že jsem ji v každém novém máji O příštím hlásal blaha ráji: To slast je má, to slast je má, V níž tone duše blažená. Že jsem co muž své vlasti drahé Rekovné služby věnoval; S ní radoval se v době blahé, S ní v strasti truchlil, bědoval; Že vychoval jsem syna ctného, Jenž nahradí zas otce svého: To slast je má, to slast je má, Pod sluncem rovné že nemá. 25 Že utěšenou zřím tu dobu, Kde vlasti zkvítá naděje, Že někdy též u mého hrobu Se české oko zaleje, Že prach můj pojme česká země, Kde bohumilé žije plémě: To slast je má, to slast je má, Ta nad hrobem se zelená. 26