HORNÍCKÁ.

Václav Jaromír Picek

HORNÍCKÁ.
Tluky, tluky, tluk, Pro horníka sladký zvuk, Když v podzemní báni Zlato, stříbro shání. „Zdařbůh“ zbožně provolá, Pak nesnázi odolá. Tluky, tluky, tluk, Na sta, na tisíce ruk Dlabe tvrdé skály, Od věků co stály, Kámen, kov na bílý den Bývá z báně vypraven. Tluky, tluky, tluk, Z kamene na haldě hluk Pojde jalového. Z ohně však rudého Kov ryzí se vykloní, Pak líbezně zazvoní. Tluky, tluky, tluk, Peněz, šperků, blaha pluk Po světě se míhá! Nuž ať hlas se zdvihá, A jde k světa končinám: ,Kovkopové „zdařbůh“ vám!‘ 58