LÁSKA.

Václav Jaromír Picek

LÁSKA.
U potůčka stříbrného Violinka něžná kvete; Oči modré, oči krásné, Proč se na svět nesmějete? Co vás oči rozplakalo, Rozplakavši zatemnilo? Snad jest mráček na nebesku, Snad se slunce v moři skrylo? Mráček není na nebesku, Slunce jasnou září plane; Ale po němž duše touží, Za horami v dálce stane. Kdyby láska sluncem byla, Šírý svět by zapálila; Kdyby láska mrakem byla, Šírou zem by zatopila. 94 Ale láska není sluncem, Ani nezná černé mraky; Láska ta je, ta je – láska Nebes má – ne země znaky. Netažte se, proč snad pláčepláči, Srdce – oči tomu chtějí; Duše má je veselejší Než ti, kdo se věčně smějí. 95