NAD HEOBEM.

Herma Pilbauerová

NAD HEOBEM.
„A slunce vychází a zachází a vrací se zase – a člověk přijde a člověk odejde a nevrátí se více.“
Na hřbitově pod horami utkvěla ta v duši slova, zapadla v ní přehluboko – – zas a zas je slyším znova. Tisíckráte život krutý vyslovil je smrtí retem... létla mimo jako všecko – žal i radost širým světem. Teprv dnes to písmo zlaté třpytem co tu v kámen vryto, zachvělo mi celou duší, v srdci vzpomínkami zní to. Vzpomínkami na ty duše, co jich květy kryjí v dáli – jak by dnes mi teprv jasno, navždy že se rozžehnaly. 12