ŽIVOT.

Herma Pilbauerová

ŽIVOT.
Jdou v žití dni jak mraky nebes bání, přes slunce štěstí černo jejich letí – a marně čekáš konce. Dobou ranní zas nových řady prchlým ve zápětí. Jdou v žití dni jak vichrů křídla divá, jak rozpoutaných ořů dupot běsný, jak nocí severu jde řada sivá, a hromu rachot v sluch ti bije běsný. Jdou v žití dni, kdy rád bys navždy dožil, kdy věčný sen by údělem byl ráje, kdy láska k žití, Bůh již v duši vložil – jen v kalný mok jak sněhu vločka taje. Jsou v žití dny, za hrstku hrobní trávy kdy lauru les bys podal bez lítosti, kde za svět celý – krásný, čarný, smavý – bys hrobu kryt chtěl pro své zmdlené kosti. A dni ty jdou tak jistě, bez přestání, jich tíže v leb tvou bědnou bije, bije, jim není kance – zmírá dech v jich štvaní... Kdo trpí – trpí: ten jen v pravdě žije. 13