PRSTEN.

Herma Pilbauerová

PRSTEN. (Za naší Maruškou.)
Vidím je, ty zlaté vlásky, jež ti v čílko úbělové, v dětskou šíji, útlé rámě bohatým se proudem chvěly. Mám Tvůj obraz v duši celý. Vidím hled Tvůj měkký, vroucí, moje duše, moje snilko, Maruško! Ze všeho tu zlata Tvého, z aureoly květů mládí jenom kadeř, jenom proužek zůstal mi. – Hle, v prsten zlatý paprsky Tvých kučer spiaty. Chudičká to upomínka!... Divno, co tu zbude z žití, Maruško! Dávno dřímáš, duše moje, pod zeleným rouchem země... 15 Přeletěly roků řady, co Tvůj hrobek květy vroubí... Dnes Ti přeji z duše hloubi tichý sen. – Je šťasten jistě, v ráj kdo odlét’ z ráje dětství... Pozděj žalno žít i zemřít, Maruško!