JSOU KVĚTY V SVĚTĚ.

Herma Pilbauerová

JSOU KVĚTY V SVĚTĚ,SVĚTĚ.
Jsou květy v světě bídné, povržené, jež nemají v tom širém světě více, než úsměv nebe plný slz a něhy, a v zimě utkají jim rubáš sněhy – a zmírají v něm tiše za vichřice. Ty úsměv neznají těch, kdo jdou kolem, jich ruka netkne se, kdy kytku vije, spíš krok je zdrtí; třeba vstanou zase, oč bídnější ve světa bujné kráse! Oč teskněji jim pod nebem se žije! Jsou květy bědné! Kdo je sadil v zemi? Kdo velel růst jim k hoři jen a stesku? Tak kvésti, oj, toť věčné umírání! A neví svět, že v náruč jsou mu dány jak tisíc druhých, planoucích tu v lesku. – – Jsou v světě duše, jak ty květy bědné, nic neznají, jen dálný úsměv nebe, je láska míjí, jak ty v pláni květy, a touhy jejich – v marno všecky klety, až přijde den, kdy smrt je v bezdno střebe... 25