COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ!

Herma Pilbauerová

COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ!
l. l.
Což ta láska věc je divná! Srdce dáš jí – něžný květ, zlíbá je jak slunce zemi – pak je vrátí mroucí zpět. Což ta láska věc je divná! Ptačím zpěvem promluví, ale ostrým spárem dravce zraní tě – aj, kdož to zví? Což ta láska věc je divná! Praménkem ti šeptá slast, vlnou divou v bouře jeku zve tě v dál – kams v bol a strast! Proč jen po ní srdce touží? proč v tu její měkkou dlaň, jež se v ruku krutou zvrátí, vkládáš svoji? – Chraň se, chraň! Vždyť ta její rosa sladká, jež ti v duši napadá, horkou slzou z oka tryskne – – kdo ti potom těchy dá? 68 Marno všecko! l ta země věří jarem v lásky ráj – – a kdy ptáci odlétají – zimbyzimy usmrtí ji taj. – – II. II.
Řekli mi: „Láska nebe sen, štěstím se k Tobě skloní...“ Však – nebe zná i bouři snít, a slzy – také roní. Ta moje láska! – Slunce třpyt; hromová za ním rána – celičká žití pohádka v slzách je vyzpívána. III. III.
Chmury se honí po nebi, do mlhy kraj se halí – – – Proč jen ty sny se vzbouzejí, v duši co dávno spaly! – – – Zabraňte slunci jitrem vzplát, třeba i z dlouhé noci, vítězem zářným vzejde zas, vlastní jak láska mocí. 69

Básně v knize Vlčí máky: