Naše hory.

Herma Pilbauerová

Naše hory.
Modrají se hory v dáli jako věnec obrovitý, z bájných kras a kouzel svitý věky věků již jej znaly. Modrají se hory v dáli. Temena jich nebetyčná koruna jak čarná, sličná, bohové ji zemi dali. Modrají se hory v dáli jako vlny zkamenělé, jako duchů řady stmělé, již svou zemi chránit vstali. – Jak ty hory zemi svoji objímejme láskou vřelou, buďme všichni stráží bdělou jíž nic v světě neodzbrojí. 29 Mocné hory, silné paže – z náruče té drahou zemi vyrvat, aj, to mezi všemi nikdo v světě nedokáže. 30