Na „našem“ hřbitově.

Herma Pilbauerová

Na „našem“ hřbitově.
Zas po letech tu na tvém stojím prahu! Tak přátelsky mně zdá se jak bys kýval z těch polí, niv a hájů v úsměvu, a náruč snivou tiše otevíral. Křiž starý ční jak maják v modro nebe, kol vlnami hrob ke hrobu se vine – v těch roztříštil se žití sterý člun... A přec se z trosek tolik míru line! Z nich věčnost snuje vlákno nekonečné, ta věčnost veliká z té pídi země, v níž pohřebila vše, co život dal. Ten zatím k novým bojům zvedá témě. – Ó hřbitove, rci, zkad ty klid svůj béřeš? Či z modra nebe? z jeho slunce žáru? či z květů vůně, zpěvu ptačího? – – – Ne, vždyť to vše i z života je darů. „Je zídka moje – zapomnění řekou; vše, co ti v ňadru pláče, jásá, bouří, 92 co radostí či žalem hruď ti rve, se na mém prahu v bezdno věčné hrouží.“ – A ticho zas i vnitř i vně i vůkol, i v duši padá krůpěj z Lethe řeky... a věčnost navíjí nit bez konce dál z kužele, jenž rodí věků věky. 93 OBSAH.
Vstup5
Z českých krajů. Pozdrav Praze9 Petřín10 Naše výstava12 Vzpomínka14 Silhouetta15 Z hor I.17 II.    19 Na Herštejně21 Na Trhanově I.23 II.    24 Na Brůdku25 Orlík27 Rodné vísce28 Naše hory29
Luční kvítí. Jarní I.33 II.    34 [94] Jde jaro35 Píseň37 V lese39 Na lukách40 Kouzlo lesa41 Na mezi42 Na prahu zimy43 Zima44
Sny. Proč?47 Píseň jara48 V lásce49 Jarní hlasy50 Kolibřík52 Co život dal54 Sen56 Na mezi vonné57 Matičce I.59 II.    61 Matčino políbení62 Jezero64 Jak opozděný motýl66 Již soumrak tichý67 Vzpomínám I.68 II.    69 Hvězdy70 Má světnička71 95 Hudba72 Ve chvíli šera74 Vánoční strom76 Vánoční77
Reflexe. Co tobě po tom!81 Skály83 Sláva85 Žaponský motiv87 Do památníku89 Štěstí90 Na „našem“ hřbitově92
E: až; 2004 96