Zpěv alpských velehor.

Karel Dostál-Lutinov

Zpěv alpských velehor. Pod sv. Gothardem 3. IX. 1902.
Tvrdé, příšerně rozbrázděné a nezkrášlené zelení jsou naše hřbety naježené – my Satani jsme vtělení! Sraženi s výšin pro svou pýchu trčíme v zášti hrozivé, stem vodopádů v horském tichu hrčíme hněv a hrozby své. Zdviháme k nebi hroty smělo jak lví spár, ostrý, veliký, jak strašnou pěsť, jak drzé čelo a vyplazujem jazyky. A Perun do nás tluče hromy – však my se mu jen chechceme, my zvyklí jsme už na pohromy a hezkou míru sneseme. A kdyby hrom nás rozbil v kusy, tím větším vzplanem jásotem: Pak lidský červ též zhynout musí, co přilepil se na náš lem! Led vine se kol našich skrání a z ňader našich fučí chlad – my zvykli jsme jen na zoufání a nemůžeme milovat. 34 Po pomstě naše hrdlo práhne, však marné sny a povzdechy – kol hlavy nám jen mračno táhne – milenka prázdné útěchy. Tak rozbrázdění, rozšklebení a v tvrdá pouta skovaní se mračíme do věků vření my zkamenělí satani. 35