Píseň rozsévače.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň rozsévače.
Blankyt se celý rozkřivanil a sedmikrásy zaplály, fialky voní, petrklíče se strání kynou do dáli. Jdu rázným krokem brázdou svojí a zrno zlaté rozsévám a potem svým a požehnáním to símě Boží zalévám. A vítr mnohé snáší v cestu, sotvaže opustí mou dlaň, a mnohé sezobají ptáci, jak povinnou by brali daň. A mnohé padne v trní hněvu a lupen zhyne, sotva vznik, a mnohé zhubí ze závisti koukolem člověk protivník. Však doufám přec, že símě Boží, byť spjato bylo řetězy, se vznese nad trny a hloží a v konec slavně zvítězí. A věřím přec, že děti moje z mé setby budou chleba jíst – až na hrob můj tichounce, tiše z javora bude padat list... 49