Píseň zvonů.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň zvonů.
Nad hlavou zvony odzpívaly mi velepíseň bouřlivou – a umlkly; jen dozvuk valí se s věže vlnou, v tichou dáli ty žalující tóny jdou – tak rozprášené ideály, tak divé žaly, jež mne rvaly, tak zářné oči, jež se smály a rty, jež líbaly a lhaly, zní ještě tklivě duší mou. Vše odpuštěno, vyrovnáno. Nastává sladké ztišení. Nad duší vstává nové ráno, nového štěstí tušení. A z hlubin duše ubité zní nové zdroje ukryté a nové hudby vzrušení. 70