III. Ku pohřbu školního učitele.

Václav Alexander Pohan

III. Ku pohřbu školního učitele.
Tmavá rakev jest tvé lůžko, Pod hrudami obyt tvůj, Ach! co v bouři tak jest úzko, Smrt kde stán rozbije svůj; Ní se boří hrdé hrady, Ní se řití králův byt, Kosou máchá v lidské řady, K lovu strojí černou síť. Tlouklo tvé, netluče více Srdce šípem raněné; Oko zhaslo, zbledly líce, Rty umlkly ruměné; Uvadla co letní řása Čilost tvá i slávy blesk. Klam zde, marnost, tam jen spása, Tam jen pravá radost jest. Svůj jsi láskou k Bohu žhoucí Úřad věrně zpravoval, U pochodně pak hasnoucí Úkol pouti dokonal; Nesa břímě dne i vedra, Stezkou chodils trnovou, Strast netíží víc tvá bedra, Nemáš zápas s nehodou. Slzy mládež školní line, Ve smutek se obláčí, Srdce její lásky plné Žalostí! ach krvácí. Pěstils ji co otec milý, Ona vroucně ctila tě, Proto z útroby proud živý Slzí vděčných prýští se. Truchlovrbí bude krýti Náhrobek tvůj zelený, Něžná mládež na něm víti Tobě věnec růžený; Oběť čistou s modlitbami, Oběť knězem svěcenou Vzhůru Otci nad hvězdami Přinese za duši tvou. Choť i dítky poruč Pánu, O syrotkyť pečuje, Blaze, v Boží kdo ochranu Sebe i svých svěřuje! Tam kde ctnost odměnnodměnu bere, Se nesouží srdce víc, Mrak neděsí noci šeré, Tvoji tvých zas uzří líc. V stínu mlhovité roušky, V hrobovém zde ouvalí Dřímej, den než přijde zkoušky, Smrt než závoj odhalí. Andělské ze spaní tebe Probudí zas trouby zvuk, Cherubů v poklidné nebe Provodí tě svatý pluk. 9