XXII.XXI. Ku pohřbu mistra.
Přijmi poslední obsluhu
Od nás mistře šlechetný!
Touto poctou zásluhu
Věnčí dnes cech počestný.
S železem mistři, tovaryši,
Sousedé a přátelé
K hrobové provází říši
Tvé ostatky zvěčnělé.
Hoden cti a hoden slávy
Bratr náš a rodný Čech,
Nezastíní hrstka trávy
Odlesk cností jeho všech;
Byltě muž pln poctivosti,
Bez ouhony, beze lsti,
Pln bratrské upřímnosti,
Proto hoden naší cti.
Nehody a šalby liché
Život jemu trudily,
O tom často vzdechy tiché
V bolném stesku svědčily.
V jizvy jeho zacelené
Nesvora nevryje šíp,
V zemi mrtvým zasvěcené
Vyhoví druh druhu líp.
Tam nevládne osud zrádný,
Závisti nehlode trn,
Nepřátelé spojí dávní,
Jedno lože, jeden drn.
Hrob zhojí, co mysl trápí,
Bolest srdce ukojí,
Slzy stírá, bídu ztápí,
Pod zemí nic nebolí.
Bratra netruchleme svého,
Nechť pokojný spánek spí,
Věnec z listí myrtového
Se na jeho rovu stkví.
Až si trochu odpočine,
Tělo zemi vrátí zem,
Palmou jemu Pán pokyne,
Vyjde slavný z hrobu ven.
Adamovu a Evinu –
Hned za prvních světa dob –
Zdědili jsme hříšnou vinu,
A s ní bídu, smrt a hrob.
V nešťastnou-li však hodinu
Blaho naše zvráceno,
V Kristu Pánu, Božském synu
Opět nám navráceno.
27