Rodnému městečku.

Rudolf Pokorný

Rodnému městečku.
Hoj, městečko mé rodné, ty hnízdko sokolí, což v srdci mně to bodne, ať zřím tě kdykoli! Rád pohroužím se dosud v ty sladké vzpomínky, jak vracel jsem se často ach, do tvé krajinky! Jak očima jsem slídil, až kostelík jsem zhléd’, až matičce jsem v pláči kles’ v náruč naposled! A když jsem na rozluku zas v objetí jí pad’: „Ó dítě, drahé dítě, víc nespatřím tě snad!“ Ach, matičko má dobrá, ó nevýslovný cit! Juž přišel jsem jen z dálky tvůj růvek navštívit! 107 Juž vítá mne jen otec, vlas jako padlý sníh – ba první jeho slzu jsem tehdy ke rtům zdvíh’! Ach, tatíčku můj drahý, ó netušený žel! Jak sokolík svým dětem jsi v dálku uletěl... Ó městečko mé rodné, ty hnízdko sokolí, což v srdci mně to bodne, ať zřím tě kdykoli! 108