O, nyní cítím, jak se píseň zpívá...

Rudolf Pokorný

O, nyní cítím, jak se píseň zpívá...
Tvé snivé oči spočinuly na mně, Tvé rety zahořely na mých rtech a prvně šíj mou objalo Tvé rámě – o, sladká pravdo, již jsem žil jen v snech! Nemohu ani pochopit Tě celou, jen vím, že v jásot změnil se mi sten, že viděl jsem svou novou píseň vřelou a blahem zaplakal: jsem zachráněn! Že zapomněl jsem rázem na vše trny, které mi osud metal pod nohy – vždyť dal mi přec zas růži bez poskvrny, dal nejčistší mně hvězdu s oblohy. Rád odpouštím mu bědy své a hoře! A kdyby ještě bolestí víc chtěl, a každá byla hluboká jak moře, pro Tebe, drahá, vše bych vytrpěl! 23

Kniha S procitlým jarem (1883)
Autor Rudolf Pokorný