TRÓFÁ SI.

Karel Dostál-Lutinov

TRÓFÁ SI.
Pod našema oknama padá z ruže květ – ten náš Nácek s fósama měl jož děvčat pět, za chvilečko žádny děvčátko pořádny nebode ho chtět. Za našema homnama vrbo sekajó – nechce-le mně žádná, ať se nevdajónevdajó. Šak one mě jednó, až jim ruže zblednó. proset nechajó.