TMAVÉ OBRÁZEK.

TMAVÉ OBRÁZEK.
Se smíchem jede sedlák pán, od Lošan jede k městu, vesele skáče si s Vrankou Fux, jak jeli by pro nevěstu. Pro nevěstu sic nejedou, leč jedou pro tisícovky, řepa je všechna sklizena – juch! jiskry pod podkovky! U „Zlatého lva“ v maštali pan Pozbyl koně stát nechal, sám za kamarády ke „Stromu“ s tisícovkami spěchal. Už dávno zvonilo poledne, už nad městem se smrká – už hoří v krámech žárovky – pár koní opuštěn frká. A podomek nejde jim do hrantu nasypat tvrdého ovsa – a žádný nejde zapřahat – radš domů by jeli, hopsa! Noc hluboká. Ticho... Hý, hihihi, hýhá! Hej, hospodáři! Kde pak jsi? Fux s Vrankou ušima stříhá. 34 A dupou a hrabou nevrle a šňupou – prázdná mísa. Už ráno šeří do stáje – a v hrantě jen hraje si krysa. Tak čekali až k poledni. Tu slyšet mužské kroky! – To hospodář není! Toť četníci! a pažby svírají v boky. To hospodáře hledají! – Bůh ví, kam prchl strýc Pozbyl. „U Stromu“ prohrál tisíce a ve vzteku kavárnu rozbil... Muž cizí je řídí k domovu. Už slunce se k Plumlovu sklání– hýýý! – smutně se jede o hladu a smutné přivítání. Dcerka, co měla před svatbou, vede je do maštale: „Tatičko! pro Boha, tatičko! Co ste nám odělale!“ 35