PROKLETÝ MILÝ.

PROKLETÝ MILÝ. (Prostějovská legenda.)
Ach pro Boha, Boha živého – proklela milá milého. „Měj všechny rány, nemoci, nenajdi nikde pomoci! Že jsi se díval za jinou, že jsi s ní chodil dědinou.“ – Ó neklň, každá kletba zlá! I tato kletba se splnila. Milý se celý osypal, jak by jej had byl poštípal. Ach bolí, bolí hlavička, nikde zdravého místečka. Ach, jezdí, jezdí lékaři – a žádný lék se nedaří. Putuje milá ku Křtinám: „Matičko Boží pomoz nám!“ – Co pláčeš, prosíš, naříkáš? Co sama chtělas, to včil máš! Putuje milá do Sloupu: „Bože, v čem já ho vykoupu!“ 36 V čem bys ho nyní koupala, když jsi ho sama proklála? „Ach, mocná paní Hostýna, nešťastna ta, co proklíná. Aspoň ty se mnou soustrast měj, vodičkou svatou rány smej.“ Umyje ho a napojí – však nemoc zlá se nehojí. „Půjdu na Svatý Kopeček, dvé stříbrných dám srdéček. Přijmi dar, Máti Kopecká, vypros, ať zhyne nemoc zlá!“ Stříbrné srdce, krásný dar, však mocnější je kletby čar. Hledej si jinde pomoci od milého svého nemoci. „V Prostějově je svatý kříž, na něm je bledý Pán Ježíš. Hlavu svou sklání s oltáře, tam půjdu, ať mne pokáře. 37 Vyzpovídám se ze svých vin, snad si mne všimne Boží syn“. S kříže se na mne podíval, v srdci mém stichl bol a žal. Běž, děvečko, už běž domů, neklň už nikdy nikomu. Na to jsem já smrt podstoupil, abych svět z kletby vykoupil. 38