Sen ve troskách.

Sen ve troskách.
V hrad starý dovedly mne oči – čněl troskou z pevných skal, se zdí se chvěly šumné sosny, dvůr mechem zarůstal. I sedl jsem na zbytek sloupu, byl z večeřadla snad, a přiletěla ke mně duma – jak proměnil se hrad! Zas pyšně hledí bašta k nebi, a z trosek hrad je cel, síň rytířská se plní hosty, šat kníní nad úběl. [21] A na hradě jsou divné zvěsti – hoj, páni hněv a vzdech; jat zrádně kněžstvem svatý mistr zhas právě v plamenech... Hoj, na hradě jsou divné hody: zvuk mečů proběh síň, vstal hostitel a mečem mávl: „Král věrolomce zhyň!“ „Zhyň!“ opětují davem páni a tasí břitkou zbroj – – A hostitel zas mečem mávl: „Nuž, Římu na odboj!“ Zní meče opět ku přísaze, a paní tlumí vzdech. „Za pošlapanou králem pravdu, za mistra v plamenech!“ I vyskočil jsem libě zpružen a po meči též sáh, a v tom zmizela síň mně stará, hrad zas jen v ssutinách! 22 A místo meče na mé pleci jen lesní visí roh – o hrady našich bohatýrů, kéž bych vás zkřísiť moh!... 23