V letní noci.

V letní noci.
Nespím, sním jen v noci letní! Pod oknem mým snové květní: sny mně šumí vonné sosny i ten deštík zlatonosný. Sny mně šplouná ručej rychlý i větříček pozatichlý – oj, teď skočil po kapradíkapradí, a juž libě skráň mi chladí. Pak se vrací na jezero, vzruší drobných vlnek stero, a když perly k břehům snosí, ztratí se jim do rákosí. [35] Opět klidna zem, a horem hvězdy pučí nad obzorem; a ta luna v jeho klíně, jako loďka na hladině! Kolébá se jako v spánku, až se hrouží do beránků: oj, ty horem nad zem spící nesou se jak andělíci! Čarokrásná letní noci, kterak tvoje pouta zmoci!? Rád jsem robem tvým, o paní, a tvůj skon – mé umírání! Ty když přijdeš, svým jsem zase, svým jsem, srdce rozjásá se; robem tvým jsem – volným cele, jako ta smrť spasitele. A ty, drahá, o jeseni, až se moje bědy změní, a já s tebou spojen budu, jediná mi zrosíš půdu!... 36 Nepoznal jsem v žití klidu – záhy kříž jsem chopil lidu: na tom smutném kříži, brati, dopřejte mi – umírati!... 37