XI.

Rudolf Pokorný

XI.
Hojže, bože! naposledy Tater tvořils hole: na hlavy dal sněžné party, květné krpce dole; k bokům lesů opašenky, a co jarky – šavle tenky – – Každá jako v pole! Pod věžemi šedých holí zpěvný salaš bači; valáškavé do fujar tu jásají a pláčí: „Dolů, ovce, dolinami – –“ Bílé stádo zvonek samý: jaj, což se mi páčí! Ale, panko, do hor našich zabudnuls dáť brány, 84 by k nám nemoh z poza Tisy Maďar nadudraný. Zbav nás toho ozrutíka, nebo vrať nám Jánošíka – Parom dá mu rány!... 85