Na Obrázku.

Na Obrázku.
Utají se dech i v hrudi Tater chovanci, uvíznou-li oči jemu mezi Harmanci: zkamenělý spor jsou ty divy hor – oj! ty jenom oživuje sosen pohovor. Plna kouzel, plna rájů hor těch ulice: divokrásných vodopádů plna Bystřice; s boků, plných vnad, sterých bystřin spád, zázrak země vítá tebe v tatranský svůj stát. [124] Hoj, už kroky stavily se tří žup ve svazku, odkud stezka zavedla nás lesem k Obrázku. Na salaši krev ze slovenských rev opojila srdce ohněm, ústům dala zpěv. V tom však oči přibily se v koutě u stolu: několik hle Slováčků tam dumá pospolu. Bída zírá z nich – kam se děl nám smích? Visí, zrádce, horkou rosou nám teď na očích. „Hore, němá Slovačino, v zlém jsme rozmaru: zbývá nám tu polovička krve v poháru – – Nechceš? Jaký vzdor! Mluvte, brati z hor, pročže krev té vaší révy vráží na odpor?“ 125 „Máme, pane, vinohrady: bídný ovísek – věru vínka nepili jsme od svých kolísek!“ – Lide bído! Krev ze slovenských rev pije tobě vrah a za ni dává jen svůj hněv... Dopili jsme pohár mlčky, stiskli ruce jim: „Svitne jednou, horalové, vašim nadějím, svitne prvý svit, až vy, Tater lid, budete zas révu svoji místo vrahů pít... 126