Smír Lazarů.

Rudolf Pokorný

Smír Lazarů.
Pod Machnáčem u Trenčína potkala mne Slovačina: děti zkřehly, ubohy, tatík kulhal bez nohy. „Daj bôh štastia!“ – „„Kamže, Janko?““ – „Veru něviem ani, panko – všadě lepšej drotáru,drotáru než v tom rodnom chotáru.“ „„A kdes nechal nohu, Janko?““ – „Veru v Čechách v kole, pánko: z jara mi ju zlámali, na zimu ma vyhnali.“ [138] „„Jsi ty, Janko, stará bída – však já též jsem invalida: tobě u nás oud vzal ďas, já tu srdce ztratil zas! Nemáme-li osud rovný? Starče, zde můj sáček skrovný: ztratil jsem víc než ty sic, ale vezmi polovic...““ 139