Hore ho!

Rudolf Pokorný

Hore ho!
„Vzhůru číše, Slováci! Třebas ňadro krvácí, třebas vrah v ně zaryl spár, vzhůru, brati, pro pohár, hore ho! Srdce ven, ať vidí svět v ranách jeho krve květ, ať je vidí nebesa, ať se peklo rozplesá, – hore číš! Darmo Slovač věků dosť úpí k nebi o milosť: [162] jazyk dětem řeže z úst ledačina beťár z pust – dolů ho! Krásným Tatrám loupí kov, slovenčině stříbro slov; a kdo páž zved v ochranu, toho vede k čakanu: „Hore,Hore ho!“ho!‘ Odrodilec, bídný brat samozvaný jeho kat, žid a Němec, krkavci, tělo rvou vždy k podstavci: „Dolů,Dolů je!“je!‘ Běda, bože! stvořils nás jenom dravcům za pospas? Dej nám, bože, odpověď: zde máš naše srdce, hleď! Hore je!“ A bůh zahřměl z oblak teď – – „Ha, to nebes odpověď!... 163 V prsa, brati, odvahu, bůh chce naši přísahu – hore meč! Chceme vlastní silou svou v porobu bíť pekelnou: v zoufalosť kdo neklesá, s tím je svět i nebesa!“ – Hore ho! 164