CIGÁN.

Rudolf Pokorný

CIGÁN.
Svůj v lesích prožil mládí čas, byl při tom vesel zas a zas; o bolu neměl ponětí v cigánky hebkém objetí v divoku lesa. Ten prošel křížem, na strany – však dnes že nic mu do rány? než bez kořistě obrátitobrátit, raději sám se utratit v divoku lesa. Ha! teď mu přišla do cesty, překrásný dar v klín nevěsty – již spouští, rána vyletí – – jaké to bude objetí v divoku lesa! [48] V tom padne druhá – krátký vzlyk – a za ní hučí revírník: „Jen těš se na to objetí! – má puška srny závětí v divoku lesa!“ Čekala dlouho pod stanem... „Co se as stalo s cigánem?“ – A když se dlouho nevracel, druh za něj lásku oplácel v divoku lesa. 49