V. V tvém srdci ráj můj rozložen,

Rudolf Pokorný

V.
V tvém srdci ráj můj rozložen,
V tvém srdci ráj můj rozložen,
nadarmo zpátky pohlížím – ach, neunikne nikdy víc, kdo zapsán lásky obtížím.
Snad bude v den můj sluncem plát a květy sázet přede mnou, snad zapěje mi na konec svou smutnou píseň dojemnou. Snad bude pěvci strunami, jenžjež vábnou dýší prostotou – či nemůže-li také mu být velkou jeho Golgotou?! – [61]