I. Znám tebe, matko svobodo,

Rudolf Pokorný

I.
Znám tebe, matko svobodo,
Znám tebe, matko svobodo,
ne po tvém jasném obleku, znám tebe z pláče chudiny, z národů bědných nářeků.
Znám tebe z krve prolité pod truchlým sluncem březnovým, znám tebe z pout a okovů, a píseň svou ti obnovím. Znám tebe z vzdechů siroby a z krvavého pohledu – znám tebe z bratrů neštěstí a divých plesů sousedů. Znám tebe jako matku syn, již vrah mu zabil v objetí – a bůh mi odpusť! retem mým že syna chvěje prokletí. – [93]