II. My putujeme Saharou

Rudolf Pokorný

II.
My putujeme Saharou
My putujeme Saharou
bez naděje za bouře divé, a bůh ví, zdali v mrtvu tom kdes oko uzří oasy živé!
Jen obloha, ta k naději rozsévá hvězdy nade pustou – však bůh ví, kde náš spasitel, by mlhu sejmul s očí hustou. Či není útrap skončení, a trpět nám jen v žití celém? či potkáme se Saharou též někdy se svým spasitelem...? [94]