Čechové na cizá vojska.

Milota Zdirad Polák

Čechové na cizá vojska.
Kolem mezí českých, v příkrém skalí, V kurné hvozdy našich okolí Zbrojné zástupy se kvapem valí, Lidmi hradbu staví v zápolí; V pustinách a v dolích příkrých hor Plemení se cizozemců sbor. Švarných Čechů tisíce se hrnou, K strašné válce pluky se zbrojí, Vážným citem k vlasti srdce trnou, Na tuhé se zápasy strojí. Hřívy nad Vltavou krouží lev; Spne-li se, tak téci bude krev. Zpět se berte, diví národové! K čemu jste tak lítě zpuzeni? V lesích pod horami řvou již lvové, Ze sna k divé pomstě vzbuzení. Hnete-li se, přijde jejich roj, V krvavý se s vámi pustí boj. Meče hrozně ostré kolem sebe Na vás tyto lidné řady pnou. 126 Rozvinutí jejich práporové Svěžím větrů nádechem se dmou. Po silnicích hustě k nebi prach V sloupích šerých vine se vám v strach. Zrušte předsevzetí vaše mylné, K horám jestli dále zajdete, Prsa jako skálu, ruce žilné, V Čechách staroslavných najdete; Národ lásky k vlasti pln, Potká vás jak lítá prudkost vln. Polnice ať v slávě hlučné zníte, Mezi naše husté křoviny! Ohlas v horách zazvuč! – ať to zvíte Vesnice, a tučné roviny! Mužstvo české, směle uchop zbraň, Pokyne-li doba, vlast svou chraň! 127