Epištola.

Milota Zdirad Polák

Epištola. Příteli Zdeňkovi Se.....mu.
V kterém háji Zdeňku nyní pleseš? Které asi Umce oběť neseš? Proč mi o tom zprávu dáti dlíš? Že sem ctitel tvůj, snad víš! V kterém údolí teď chodíš? Snad se s dívkou běloramnou vodíš, Mně však o tom zprávu nechceš dáti, Mysle, že se zrádně snad ti budu smáti? Dosti’s mi sic pojištění dával, Když sem s dívkou černookou hrával, Láskou že se nikdy nedáš uloviti, Věčně Umky že jen hodláš ctíti. Posléz, když radostné chvíle Trávil jsem u tebe mile, Upřímně’s své srdce načal, O dívce’s mluviti začal. Pilně já tu pozoroval, Co’s mi o ní vypravoval; Vítr jak jí s kroužky vlasů hraje, Strůmen kadeřů po šíjích vlaje, V modrých očích plamen hoří, V bělmu ramen ruka jak se boří, 244 Čarovně se plné tílko dme;... Považ, jací slabí lidé jsme! Dávno-li, co’s proti lásce hýral, Pro Krásku jsi ousměšky mne týral. Nazpět teď se obrať! otevř oči, patři, Myslím, že též v lásce brzy budem bratří! Či myslíš, že outlé bůže dosti Se svou příspěje ti nevinností? Na svou zmužilost se spoléháš? Z svaté lásky žerty si děláš? Vztáhne-li to dítě ruku Pro zostřený šípek na tě z luku, Bratře! tak jsi lehký jako mič! Radím tobě, prchni, uteč pryč! Ale ach, kam outěk vzíti? V kterém koutě světa se ukrýti? V skalách? roklinách, či v pustém lese? Nevíš snad, že Milka bystré křídlo nese? A že pachole tě všady najde, Kamkoliv tvá noha zajde? Do palácu, do hor, jeskyň, kde se tmí, Milek směle vkročit smí. Protož žádné odložení Nevede ku spomožení. 245 Zítra tedy nebo dnes Oběť všemohoucí lásce nes. Krátce, ty máš jak já srdce v těle, A to uloví si Milek směle; Blažen, komu láska věnce vije, Kdo v ní šťastný den prožije! Kdož ví, co se právě v dálce děje? Snad se ti už Milek směje! Proto nebi nevyhrožuj pěstí, Kde je najdeš, chop se štěstí. Vášním jen se nepodej A zlým chtíčům vyhybej. Náruživostí jen otrok slepý Jako na vějítky pták se lepí, Brzy na ramena, brzy na zář tváře jasné, Kteráž trvanlivou radost nedá. Ale moudrý, stopy krásné V citech nepomíjejících hledá. K jasnu jeho unáší se křídlo, Vznešenější napíná ho let; Tam jen věčné radosti mu kyne svět, Tam duch jeho věčné hledá sídlo! 246
Básně v knize Smíšené básně (in Spisy Miloty Zdirada Poláka, díl 1):
  1. Mluvozpyt.
  2. Nevěrná.
  3. Z večera.
  4. Zastaveníčko.
  5. Blaženost lásky.
  6. Dar Borence.
  7. Běla.
  8. Čechové na cizá vojska.
  9. Výprava do pole.
  10. Zbrojení se Čechů.
  11. Zbrojení se černých divochů k boji.
  12. Květoslav a Kráska.
  13. Dívčin nářek.
  14. Zlomky z básně Milek.
  15. Epištola.
  16. Anince.
  17. Při Mělničině.
  18. Dítěti.
  19. Mudrc a rek.
  20. Na Mílu.
  21. Válka čili mír?
  22. Dvě milenky.
  23. Věno.
  24. Na pozvání.
  25. Oskar z Alvy.
  26. I. Venecia.
  27. II. Pod obrazem Petrarkovým.
  28. III. Ariosto.
  29. IV. Dante.
  30. V. Socha Venuše Medicejské.
  31. VI. Starý Řím.
  32. VII. Apollo Belvedere.
  33. VIII. Neapole.
  34. Válka na Inisthoně.