Mudrc a rek.

Milota Zdirad Polák

Mudrc a rek.
Ostrookem světa tajemství ve tichu zpytovati, Čarodějný tanec kul jak zasvěcenec přehlídati, V přírozenstva nejskrytější záhyby se duchem loudit, V bludných stezkách veškerosti přece nikdy nezabloudit, Na paloucích v modrojasnu ohněm zkvětlých ducha pásti, Domýšlení svá na hrdé vynálezy směle klásti, Nadvětrné byty světlé duch jak čistý obývati, Štít a jmeno mudrce si snažně v potu dobývati, Jaký blahý srdce cit Musí za odplatu být Tomu, jenž se k podniknutí Nesnadností těchto nutí! Kdo však vlasti, když ho volá, s tělem, s krví hbitě slouží, Po bitvě jen s nepřátely vroucně v smělém srdci touží, Koho hrůzy černá křídla, ani mečů ostrých bleskotbleskot, Diví hřebci nepostraší, ani hromů řvoucích třeskot, 257 Komu radost v srdce leje hlučné polních trubic znění, Komu tváře barví hbitě hřmotných bubnů rachocení, Co bázlivci blednoucímu do žil chladný mráz jen leje, Tomu směle v očí hledí, na to hrdě jen se směje, Ba i krutou smrt jenž s věnci z krvavého boje kyne, Nevěstu jak roztomilou vroucně k prsoum svým přivine, – Jaký blahý srdce cit Musí za odplatu být Tomu, jenž se k podniknutí Nesnadností těchto nutí! 258